Přemýšlíte, co může zkvalitnit vztah s vaším dospívajícím dítětem? Je možné se inspirovat třeba tím, jak s mladými lidmi trávíme jejich volný čas v našich nízkoprazích/terénu? I o tom jsme si povídali s Vendulou Fendrychovou, která u nás má tohle právě na starosti, a která se nedávno s klienty vrátila z výjezdu do Berlína.
Můžete nám přiblížit, jak volnočasové aktivity, jako váš nedávný výjezd do Berlína, pomáhají dětem a mladým lidem?
Volnočasové aktivity nejsou jen o tom, že někam jedeme nebo se bavíme. Jsou nástrojem, jak dětem ukázat nové možnosti, podpořit jejich sebedůvěru a naučit je zodpovědnosti. Na výjezdu do Berlína si například samy plánovaly část programu, rozhodovaly, kde se půjdeme najíst nebo co navštívit. To všechno jsou dovednosti, které využijí v běžném životě.” Výlety fungují také jako podpora vztahů – jak mezi klienty, tak mezi klienty a pracovníky. To je pro ně i pro naši práci obrovsky důležité. Společné zážitky prostě spojují.
Jak se k tomu děti stavěly?
Bylo vidět, že zužitkovali své zkušenosti z předchozího výjezdu (v Berlíně jsme byli poprvé už minulý rok) a už věděli, co očekávat: spoustu věcí už si zařídili sami, byli si jistější v komunikaci v cizím jazyce, popovídali si s německými fanoušky 🙂 Ocenili, že se mohli zapojit do plánování programu a že jsem jim předali kus odpovědnosti. To je pro mladé lidi obecně.
Co byste poradila rodičům, kteří mají doma teenagera, a neví, jak ho motivovat?
Nejlepší je začít u toho, co je baví. Puberťáci potřebují cítit, že jejich zájmy a potřeby bereme vážně. U nás třeba děti nadchnul box, který jsme jim nabídli během výjezdu. Někteří se do toho pustili s takovým zápalem, že už plánují, jak budou pokračovat. Klíčem je ukázat jim nové možnosti a dát jim prostor si vybrat.
A co když dítě odmítá jakoukoliv spolupráci?
To je těžší, ale nevzdávejte to. Dospívající často potřebují vidět smysl v tom, co po nich chcete. Zkuste jim nenápadně ukázat příklady z reálného života. Třeba místo: „Pojď dělat něco užitečného,“ zkuste říct: „Četla jsem o někom, kdo začal boxovat a začalo ho to dost bavit. Co myslíš, šlo by to i u tebe?“ Občas se chytí spíš na příběh než na přímé zadání. Také funguje, pokud je dospívající aktivní součástí rozhodovacího procesu a má pocit, že jeho preference jsou opravdu vnímány. V ideálním případě si vyhodnotí, že rozhodnutí je vlastně jeho 🙂
Pojďme zpět k vašemu výjezdu do Berlína. Co vás nejvíc zaujalo?
Byla to směs všeho. Děti zvládly naplánovat program, skvěle spolupracovaly, a zároveň se dokázaly vypořádat s náročnými tématy. Návštěva Hitlerova bunkru byla silná lekce, která nám připomněla důležitost respektu k sobě i ostatním. A večerní fotbal? Ukázal, jak sdílené emoce dokážou spojit skupinu lidí. Obecně mezi námi panovala vzájemná důvěra, což se pak promítalo do hovorů a velmi osobních témat, která s námi klienti řešili. Bylo prostě vidět, že jim je s námi dobře.
Jak mohou rodiče využít podobné principy doma?
V každodenním životě můžete dětem dávat drobné úkoly, které je naučí samostatnosti – třeba plánování rodinného výletu nebo přípravu večeře. K tomu přidejte společné zážitky, které budou mimo jejich běžnou rutinu. Nemusí to být hned výjezd do ciziny, ale i lokální akce nebo nový sportovní kroužek mohou být velkým krokem.
Co byste vzkázala rodičům, kteří cítí, že ztrácí s dítětem kontakt?
Nevzdávejte to. I když se dospívající tváří, že vás neposlouchají, ve skutečnosti vnímají. Buďte trpěliví, dejte jim prostor, ale zároveň jim ukazujte, že jste tu pro ně. Malé kroky, jako zapojení do rozhodování nebo nabídnutí nových zážitků, mohou mít obrovský dopad.